Tuto neděli jsme měli odehrát v Obecním domě tři zápasy, 2x KPI a KPIII. Na zápas KPIII našeho družstva F s céčkem Košutky nakonec nedošlo, neboť soupeři neposkládali tým dohromady a již v předstihu avizovali, že k zápasu nenastoupí. Jsou poslední a zřejmě již neúspěšnou sezónu definitivně odpískali. Nám však "darované" vítězství pomohlo hned dvakrát. Zaprvé se nám s 10 body přece jen lépe dýchá a zřejmě jsme zachráněni, zadruhé jsem s Jirkou Zemenem mohli vyztužit opět značně řídkou setavu déčka.

Jirka si nakonec nezahrál a mohl tedy frčet domů. Já jsem soupeři hezky obětoval za útok na krále, ale zůstal jsem jako Hannibal "ante portas". Nakonec jsem mohl být ještě rád za remízu. Tou ostatně skončili i partie na 4.-6. desce, a tak vítězství museli vybojovat první tři desky. Museli sice zamakat, ale zvládli to všichni, oba Honzové i kapitán Radek. Ten během partie i po ní řešil vybitou baterii v klíči od auta, což se mu nakonec podařilo, jen při těch starostech zapomněl, že mě má odvézt.

Céčko změřilo své síly s Letnou, která nasadila proti našim ostříleným matadorům mladé naděje, bratry Ježkovi. Vedle našeho Honzy, tedy bojovali za šachovnicí další 2 Ježci - Jakub a Jirka. Pokud vím, tak nejsou v příbuzenském vztahu, ale hrají jako by byli. Mladší Jirka v královské indické 4 pěšců naháněl Janičku Brudničku, která si asi oddechla, že partie nakonec skončila remízou. Vláďa pak hořce zplakal nad svým volžským gambitem. V podstatě k ničemu se nedostal, král uvízl v centru, figury neměly souhru a věž na královském křídle jakoby ani nebyla. Víťa sebe ani soupeře příliš dlouho netrápil, jak je jeho zvykem. S přehledem vyhráli Petr, Michal a Vítek, naopak Fanda podlehl Luboši Faloutovi. Rozhodnout tedy měla partie Martiny a Miloše Svobody. Miloš měl materiální výhodu, ale jakoby neměl plán. Postupem času úplně fyzicky odpadl, nejprve nastavil střelce a pak si dokonce nechal dát mat!